Dřevěné podlahy na podlahovém topení

Vhodnost dřeva na podlahovém topení


Základním posláním podlahového vytápění je ohřev prostoru nad ním. Proto je logické, že mezi topení a vzduch v místnosti se budeme snažit umístit materiál, který tomuto sdílení tepla bude bránit co nejméně, nebo bude ještě ekonomický. Vhodným materiálem je například keramická dlažba. Méně vhodné jsou dřevěné podlahy, neboť k jejich vlastnostem patří například vysoký stupeň měrného tepelného odporu, nízká teplotní přijímavost a objemové změny. Jsou ale stále ještě velmi vhodné.
Zároveň má dřevo jeden z nejlepších koeficientů sálavosti tepla. Tato vlastnost a estetika vzhledu dřeva s podlahovým vytápěním dává dřevu neopakovatelné kouzlo útulného domova.
Díky tomuto systému také není v místnosti vzduch tak suchý, jako u klasicky temperovaných prostor.

Podlahové topení


Jedná se o topení provedené v konstrukci podlahy bez jakýchkoli výstupů nad úrověň podlahy. Systém topení nezabírá obytný prostor, neovlivňuje estetické řešení prostoru, neovlivňuje proudění vzduchu v objektu, atd. Dlouhá životnost bez nákladů na údržbu.
Nejlépe je použít pod dřevo teplovodní topení nebo elektrické pod plovoucí podlahy s využitím topných fólií či instalačních desek, s teplotami primárního okruhu do 50°C a nášlapu 23°C. Podlahové topení má smysl pouze v kvalitně zateplených místnostech, kde nedochází k velkým únikům tepla.
Vždy však udržujte relativní vlhkost vzduchu v místnosti v rozmezí 40 – 60%. Tato hodnota je optimální nejen pro parkety, ale i pro lidské zdraví.

Dva základní typy podlahového topení:

Teplovodní podlahové topení
V podlaze je rozveden systém trubek, ve kterém proudí teplá voda. Teplota přívodu vody je regulována v rozsahu 35 - 45°C, aby se nepřekročila maximální teplota povrchu podlahy.

Elektrické podlahové topení – odporové
V podlaze je rozveden systém odporových kabelů, rohoží a instalačních desek, topných fólií, apod., ve kterém je veden regulovaný elektrický proud. Má nízkou konstrukční výšku do 15 mm. Může mít také akumulační funkci.
Podmínkou použití elektrického podlahového topení s příkonem nad 60W/m2 je použití termostatu s podlahovým senzorem, který zajistí, aby nedošlo k překročení maximální povrchové teploty dřevěné podlahy, která je 27°C. Instalovaný výkon topných kabelů v podlaze nesmí přesáhnout 80W/m2, U topných rohoží se volí na 1m2 plochy:
- 60-70W/m2 – v případě použití dřevěných podlah.

Teploty, s kterými pracuje podlahové vytápění, jsou nižší než u radiátorů (maximální povrchová teplota otopné plochy je 27°C) a proto zůstává v místnosti vyšší vzdušná vlhkost.
Pro rovnoměrné rozložení teploty musí být teplovodní hadice, příp. elektrické kabely, rozloženy rovnoměrně a to nejméně 4,5 cm pod povrchem betonu.
Doba prvního nahřátí není prakticky důležitá, i když se na to všichni ptají. Topná sezóna u podlahového vytápění totiž začíná na podzim a končí až na jaře. Mezitím je prakticky stále v provozu a výkyvy jsou minimální. Pro rychlé úpravy lokálních teplot v objektu jsou vhodná doplňková topná tělesa nebo stěnové vytápění, která se dají velmi dobře regulovat buď ekvitermní regulací na základě venkovní teploty a teploty topné vody, nebo pomocí vnitřního čidla teploty. Před položením dřevěné podlahy se zahájí topný cyklus.
Je doporučován následovný postup při dodržení všech konkrétních pokynů dodavatele topení:
1. Zvyšujeme teplotu v primárním okruhu o 5°C denně až na max. teplotu 50°C a tuto teplotu poté udržujte cca 1 týden.
2. Poté necháme teplotu klesat denně o 5°C zpět a necháme podlahu 2 – 3 dny úplně vychladnout.
3. Následně spustíme podlahové topení během 24 hodin na plný výkon a necháme jej cca týden v provozu. Poté přejdeme na normální topný režim.
Tímto je podkladní vrstva připravena k montáži dřevěné plovoucí podlahy.

Nevýhody podlahového topení
- obtížnost oprav
- nemožnost následné úpravy jeho rozložení pod podlahou při změně dispozic interiéru nebo
při zakrytí podlahy objemným nábytkem (skříně, postele s úložným prostorem, apod.),
navíc takto zakrytá podlaha nevytápí interiér.

Dřevo na podlahovém vytápění


Dřevo na podlaze

 
Nejvhodnější dřeviny:
- nejvhodnější jsou iroko, teak, doussie, oliva, hevea, merbau, garapa

- nevhodné – bambus, jatoba, kempas, tigerwood, zebrano

 

Nejvhodnější dřevěnou podlahou, co se týče konstrukce podlahy, je dvouvrstvá dřevěná podlaha kvůli nízké stavební výšce a velmi dobré rozměrové stabilitě, kterou zajišťuje jejich dvouvrstvé složení.



Dřevo lze upravovat speciální technologií, kdy je dřevo stabilizováno (např. technologie Termowood). Jinak by mohlo hrozit, díky přirozeným vlastnostem dřeva (sesychání vlivem horka a opětnému roztahování díky vlhkosti) k rozklížení podlahové krytiny. Vhodnější dřevinou je dub a to pokud možno bez suků.
Nejlepší konstrukce a složení podlahoviny – dvouvrstvé od 10 do 16 mm, lze i třívrstvé nebo masivní z rostlého dřeva, ale také masivní kazety /vídeňské kříže atp./ 
o tloušťce do 10 mm. Jednotlivé lamely by měly být široké maximálně 120 mm, prkna s fází (sraženou hranou) mohou být použita do šířky 150 mm. Širší prkna více sesychají a vznikají velké spáry, které překračují povolenou normu. 
Nejvhodnější dřevěná podlaha pro podlahové topení je podlaha dvouvrstvá.

Koeficient tepelné vodivosti dřeva je cca 0,18 W.m-1.K-1, sendvičových parket o síle 10 mm je cca 0,08 – 0,09 W.m-1.K-1, sendvičových parket o síle 15 mm je cca 0,0 – 0,012 W.m-1.K-1, masivního dřeva o nevhodné tloušťce 22 mm (klasických parket) je cca až 0,18 – 0,2 W.m-1.K-1 a laminátových podlahovin cca 0,37 W.m-1.K-1. (pro srovnání u polystyrenu je 0,044 W.m-1.K-1, u betonu je 1,5 W.m-1.K-1, u dlažby o síle 10 mm cca je 0,04 – 0,06 W.m-1.K-1).

Vlastnost zvaná „teplotní přijímavost“ materiálu dělá dřevo teplým. Ovlivňuje také tzv. akumulaci tepla. A zde je právě úskalí ve vztahu k podlahovému vytápění: dřevo akumuluje teplo 13krát méně než například beton – to znamená, že po ukončení zahřívání mnohem rychleji vychladne. Vhodné je neustálé mírnější topení, než časté vypínání a zapínání topení. Dřevo má samo o sobě malou teplotní přijímavost a je subjektivně teplé na dotyk, proto nemá velký význam dále je ohřívat. Koeficient teplotní přijímavosti dřeva je 2,4.105 (Ws1/2m-2K-1).
Měrná teplotní vodivost je vlastnost, která určuje, jak rychle se daný materiál zahřívá.
Dřevo se ohřívá 5krát pomaleji než beton. Přijdete-li do prochladlé místnosti, bude její vyhřátí trvat déle s dřevěnou podlahovinou, než například s keramickou dlažbou. Měrná teplotní vodivost dřeva je 1,6.10-7 m2s-1.
Prostupnost dřeva pro teplo je samozřejmě nižší než v případě dlažby, u třívrstvé dřevěné podlahy cca 0,09 kW/m2, což ovšem neznamená, že se teplo na povrch nedostane. Norma na tepelnou propustnost povrchu podlahy je do 0,15 kW/m2.  Máme-li kvalitní izolaci, která brání úniku tepla do země, musí teplo stoupat vzhůru. Dřevo jej mírně naakumuluje a poté pustí do místnosti. 
Velmi často dochází ke vzniku spár a tvarových deformací, u palubkových podlah (frézovaných masivních dřevěných dílců) je téměř nemožné jejich vzniku zabránit. Čím větší (a zejména širší) kus masivního dřeva tvoří jednotlivý dílec, tím větší spáry mohou vznikat.
Dřevěná podlaha snese maximální teplotu do 27°C, při teplotě vyšší než 30°C se ničí. Může se stát, že uživatel pochybí, podlahu přetopí a pak uplatňuje reklamaci. V takových případech však podlahářská firma za škodu nenese odpovědnost. Jako důkaz, že podlahové topení nepřekročilo maximální doporučenou teplotu, se někdy používají tepelné plomby, které jsou uloženy na několika místech pod podlahou. Překročí-li teplota 30 °C, plomba se znehodnotí. Úspora energie na vytápění je diskutabilní, vzhledem k tepelně izolačním vlastnostem dřeva. U laminátových podlah skutečně k úsporám tepla může docházet.

Pokládka podlahy



Podmínky pokládky
Byt velikosti 100 m2 absorbuje v topném období ze vzduchu až 20 l vody denně! Z dýchání, vaření, praní, koupání, květin, z používání. Veškeré dřevěné materiály v interiéru v zimním období trpí.
Celkový odpor vrstev dřevěné krytiny by neměl překročit hodnotu 0,15 m2K/W. Této hodnotě odpovídá maximální tloušťka přírodního dřeva 14 mm. Tepelný odpor podlahové krytiny je rozhodujícím kritériem pro doporučení podlahového vytápění. K zajištění dostatečného přenosu tepla by tepelný odpor krytiny neměl přesahovat hodnotu 0,17 K/W na 1 m2. Při použití 14 mm silných parket leží tato hodnota včetně nutné podkladové vrstvy na hranici 0,15 K/W na 1 m2. Dřevěné podlahy s větší tloušťkou představují zvýšení tepelného odporu
a tím i ztrát nad únosnou mez.

Před pokládkou je nutno změřit objemovou vlhkost betonu, která musí být menší jak 2,7 %. V případě, že je vlhkost vyšší, můžete zapnout topení a sušit beton cca 5 dnů.
Než se začne s pokládáním podlahy, musí teplota a vlhkost vzduchu v místnosti odpovídat předpokládaným budoucím klimatickým podmínkám. Toho lze dosáhnout například tak, že se podlahové topení uvede do provozu příslušným způsobem a každý den se provádí potřebné větrání. Než se začne s pokládáním, musí se samozřejmě podlahové vytápění vypnout.
V případě lepení dřevěné krytiny na podlahu použít doporučené lepící tmely výrobcem pro podlahové vytápění.

Jaký je správný postup při pokládce dřevěné podlahy na teplovodní podlahové topení?
Určitě lze doporučit nepodcenit výběr firmy a nešetřit na skutečných odbornících a na kvalitních materiálech. Je radno vybavit místnosti účinným regulovaným zvlhčovačem vzduchu, který dobře poslouží jak dřevu, tak lidskému zdraví a příjemnějšímu klimatu.
Základem každé podlahy je správně provedený podklad. Trubky podlahového topení se zalijí betonem nebo anhydritem. Poté musíme počkat, až podklad dostatečně vyschne, v případě anhydritu musí být maximální vlhkost 0,5 %, u betonu cca 2 %. Měření by se mělo provádět průběžně a na více místech, rohy bývají většinou vlhčí než prostředek místnosti. Měříme-li podklad vyvrtáním sondy, hrozí nebezpečí poškození zalitých trubek topení. Proto je dobré podlahové topení před zalitím vyfotografovat. Doporučuje se použít na měření vlhkosti jinou metodu než vrtání sond (např. CM metoda).
Před pokládkou je nutné provést zkoušku teplotního náběhu topení, která trvá cca 21 dní. Začíná se na teplotě 25 °C, každý den se teplota zvyšuje o 3-5 °C až na maximální hodnotu a potom se nechá opět postupně klesat. Tak se podklad stabilizuje a ukážou se případné vady.
Pokládat můžeme celoplošným lepením, ale v některých případech i plovoucím způsobem. Zde se používá speciální podložka Tuplex tvořená dvěma fóliemi, mezi nimiž jsou rovnoměrně rozmístěné polystyrénové kuličky cca 5-8 mm od sebe a umožňují tak dostatečný prostup tepla. Běžně používané pěnové podložky v případě podlahového topení fungují jako izolant.
Pokud podlahy celoplošně lepíme, je doporučeno u dvouvrstvých věnovat pozornost výběru lepidla, které tvoří v podstatě třetí vrstvu. Nemělo by být příliš  pružné a musí být výrobcem určeno na dvouvrstvé podlahy a samozřejmě také na podlahové topení. V případě třívrstvé podlahy pružné lepidlo nevadí.

Vady pokládky dřeva na podlahové topení
Odtržení podlahy od podkladu svědčí o chybě pokládky, lepidlo se trhá při vlhnutí. Lepidlo má zamezovat tvarovým změnám, ne povolit. Příčinou může být vada lepidla nebo vlhkosti dřeva.

Povrchové úpravy dřeva na podlahovém topení



Lak nebo olej?
Povrchová úprava je možná olejováním i lakem. Dříve se olej na vytápěnou podlahu nedoporučoval, neboť rychle vyprchával ze dřeva a byl cítit. S dnešními technologiemi už k tomuto problému nedochází a naopak lze olej doporučit.

Všichni renovovaní výrobci dřevěných podlah nabízí většinu svého programu stejnoměrně v obou variantách. Nejdůležitějším argumentem je pocit: sáhněte si na lakovaný a olejovaný povrch. Tento pocit je diametrálně odlišný.

Výhody naolejovaných podlah.
Povrch je matný, není zrcadlově lesklý a proto na něm není tolik vidět poškrábání či opotřebení. Velmi důležitá vlastnost je barevná stálost a změny způsobené UV zářením. Jistě všichni znáte 10 - 20 let staré dubové parkety, které už nejsou ani trochu dubové. Jsou žluto-zelené, po typické hnědé barvě ani památky. Je to způsobeno tím, že povrch dřeva je uzavřený, dřevo nemůže "dýchat" (tj. přirozeně reagovat na změny okolí).
Naolejované dřevo dýchá po celou dobu jeho používání.

Údržba lakovaných a olejovaných podlah:
Lakované i olejované plochy se udržují naprosto stejně, jediný rozdíl je v tom, že na olejované povrchy je nutné použít neutrální mýdlo a ne saponáty, které by vymývaly olej. Skvrny, rýhy od podpatků a velké nečistoty na olejované podlaze odstraníte lokálně neředěným přípravkem podlahového mýdla.
Je nutno bezpodmínečně používat přípravky a jejich koncentrace stanovené výrobcem použité povrchové úpravy dle závazného postupu. Dodržování této operace je velmi důležité. Hrajete zde o peníze vynaložené na zbytečnou opravu nebo dokonce výměnu podlahy.
Dřevo je přírodní materiál, který reaguje na změny okolního prostředí, zejména vlhkosti
a teploty. Podlahu můžete bez obav vytírat vlhkým, dobře vyždímaným hadrem. Dbejte, aby hadr byl opravdu dobře vyždímán, protože přímý kontakt s vodou by mohl způsobit nežádoucí dilataci, jež vede k popraskání povrchové vrstvy laku a trhání jednotlivých lamelek.
Podobné účinky může mít vysoká relativní vlhkost vzduchu, zejména v novostavbách. Proto se snažte uchovat v místnosti relativní vlhkost vzduchu v rozmezí 40 - 60 %. Tato hodnota je vhodná nejen pro parkety, ale je též optimální pro lidské zdraví. Také nízká relativní vlhkost vzduchu dřevěné podlaze neprospívá. Toto nebezpečí vzniká zejména v zimním období v topné sezóně, kdy relativní vlhkost vzduchu klesá v místnostech často pod 30 %. Potom dochází k sesychání a tvorbě trhlinek mezi jednotlivými lamelami.
Lakované podlahy je vhodné přibližně 1 - 2 x ročně ošetřit Polischem podle určení výrobce laku. Tento přípravek zaplní mikroskopické trhlinky v laku a vytvoří na povrchu tenký ochranný film. Tím se snižuje otěr povrchové vrstvy laku a prodlužuje životnost povrchové úpravy.

Renovace olejovaných podlah:
Lze doporučit si každé 2 - 3 roky podlahu přeleštit ošetřovacím olejem. Jedná se o stejný postup, jako když leštíte nábytek. Jednoduše nanesete na podlahu hadrem tenký film ošetřovacího oleje a necháte zaschnout cca 2 hodiny. Podlaha se ošetří a obživne.
Za 5 - 15 let se olejový povrch přeleštění PAD kotoučem (jedná se o leštící a brusné kotouče s různou tvrdostí dle opotřebení podlahy) a lze nanést další vrstvu oleje. Je to naprosto bezprašný postup, denní výkon je cca 100 m2 a už druhý den je podlaha použitelná.

Renovace lakovaných podlah:
Podlahu je nutné zbrousit až na dřevo, nanést znovu 1krát základní lak a minimálně 2krát vrchní. Tento postup trvá na 100 m2 cca 3 dny a je nutné počítat s vymalováním, protože při broušení se práší.

Péče o životnost podlah



Péče o životnost dřeva:
Nohy stolů, židlí, skříní atd. je nutné podlepit měkkým materiálem (filz, starý koberec, atd.), aby nedošlo k poškrábání laku. Poškrábání může způsobit rovněž písek nebo drobné kamínky.
Nábytek lze stěhovat jen přenášením, nikdy ne taháním nebo dokonce páčením o podlahu.

Péče o životnost povrchových úprav podlah:
Životnost je velmi důležitým argumentem, hlavně u vrstvených podlah s nášlapem 3 - 4 mm. Zatímco u oleje díky šetrné renovaci prakticky nejste schopni nášlapnou vrstvu "ochodit", v případě renovace lakované plochy přichází v úvahu 2 - 3 násobné přebroušení.

Provozování podlahového topení


Důležitým požadavkem je rovnoměrné rozdělení tepla po celé podlahové ploše. S výjimkou topných folií, kde je rovnoměrné rozdělení tepla zajištěno samotnou technologií výroby, je nutno ukládat topné rohože/kabely nebo trubky do vrstvy betonu (potěru), nebo do samonivelační stěrky. Pokud je podlaha prováděna suchým způsobem, kde jsou topné trubice ukládány například do podkladní konstrukce (dřevěné rošty, polystyrenové desky apod.), je nutno použít nad trubice desky rozdělující teplo.
Ideální rozvrstvení teploty v místnosti by se mělo pohybovat kolem 22°C u podlahy a 16°C u stropu.

Alternativní zdroje vytápění pro tento případ


Při rostoucích cenách energií je výhodným zdrojem tepelné čerpadlo, které k jedné zaplacené kWh vyrobí tři další zdarma. Při použití podlahového topení s topným faktorem 5 dokonce potřebuje tepelné čerpadlo k vyrobení 20 000 kWh tepla pouze 4000 kWh elektřiny.


Pokyny pro pokládku na podlahové vytápění

 

 

Dvouvrstvé a třívrstvé dřevěné podlahy mohou být pokládány na teplovodní podlahové vytápění, nicméně se tím zvyšuje riziko objemových  změn  instalovaných podlahových dílců. Nevhodné dřeviny pro pokládku na podlahové vytápění jsou  buk, javor, tigerwood, jatoba. Mezi vhodné (stabilní) dřeviny na podlahové vytápění patří merbau, dub, hevea, ořech, teak, doussie, iroko aj.

Upozornění v případě podlahového topení: dřevo je přírodní materiál, který je na omak teplý, navíc je výborným izolantem tepla. Teplota média pro teplovodní vytápění nesmí překročit 40 °C, teplota povrchu parkety  27 °C. Minimální tloušťka vrstvy betonu nebo stěrky nad podlahovým topením je 25 mm. Doporučuje se použití podložek pro podlahové vytápění. Běžné typy elektrického podlahového vytápění nejsou vhodné pro použití s dřevěnými podlahovinami, neboť nezajišťují rovnoměrné rozložení vlhkosti a teploty.
Vzhledem k přírodním vlastnostem dřeva může docházet při používání podlahoviny nad podlahovým vytápěním bez regulace vlhkosti vzduchu k tvarovým a rozměrovým deformacím. 


Je nutné dodržet následující pokyny: dřevo reaguje na klimatické vlivy kolísáním rozměrů a z toho důvodu může docházet k  tvorbě drobných spár. Tepelný odpor třívrstvé parkety  je  R = 0,14 m2 K W-1. Maximální vlhkost podkladu v den pokládky je max. 1,5 % cementového potěru a u anhydritového podkladu ne vyšší než 0,3%. Před položením podlahy je nutno vystavit řádný protokol, který bude obsahovat průběžné teploty, dosažené maximální teploty, provozní stav a vnější teplotu při předání v případě nového i starého podkladu(na základě DIN 4725). Minimální stáří podkladních betonů před provedením topného režimu musí být 29 dní při příznivých klimatických podmínkách. Rozběhovou teplotu je nutno při rozehřívání zvyšovat denně o 5°C až k dosažení plného topného výkonu. Tato  teplota musí trvat minimálně jeden den na 1cm tloušťky vyhřívaného potěru, bez nočního poklesu. Každý den navíc je užitečný pro odpaření vlhkosti. Následně snižujte teplotu denně o 5°C až na 18°C - 20°C. Následujících 7 dní nechejte topení vypnuté. Dále postupně zvyšujte teplotu během 4 dnů až na 45°C. Po dosažení teploty topení vypněte. Po tuto dobu místnost průběžně větráme, zamezíme průvanu. Po splnění těchto opatření mohou být parkety položeny. Celý průběh tzv. náběhu podlahového vytápění musí být řádně zaprotokolován. Teplota povrchu potěru v den pokládky cca 15 °C- 18 °C a relativní vlhkost vzduchu 45 - 60 %. 

Způsoby pokládky


a) Plovoucím způsobem - při pokládce plovoucím způsobem je nutno vždy položit parotěsnou zábranu z PE fólie o síle 0,2 mm a kročejovou izolaci. V tomto případě je nutno počítat s celkovým  odporem propustnosti tepla jako součtem odporů jednotlivých vrstev. Vhodné je použít kročejovou izolaci, kterou výrobce deklaruje na podlahové vytápění.

b) Při lepení parket k podkladu je potřeba použít lepidlo výrobci označeném jako vhodné pro podlahové vytápění. Tento způsob pokládky na podlahové vytápění je z praktického hlediska výhodnější.

Doporučená lepidla jednotlivých výrobců:
Bona - R 845 (elastické jednosložkové lepidlo na silanové bázi vhodné pro vrstvené podlahoviny)
Bostik -  Nibofloor PK Elastik (elastické jednosložkové lepidlo pro vrstvené podlahoviny)
Henkel - Thomsit  P 675 (elastické jednosložkové lepidlo pro vrstvené podlahoviny)
Sika -  Sikabond T54 (elastické jednosložkové lepidlo)


Obecná pravidla:


a) V případě, že se v místnosti nachází více okruhů podlahového topení od sebe oddělených dilatačními spárami, je nutné tyto spáry přiznat na povrchu parket. Vyhřívání musí probíhat současně u všech okruhů stejnoměrně.

b) Při prvním uvedení do provozu, také při začátku topné sezóny se podlaha musí vyhřívat postupně.

c) Povrchová teplota podlahy nesmí v žádné části pokoje překročit  27°C  

d) Pro udržení stability podlahy udržujte prostorovou teplotu 18 - 23 °C a relativní vlhkost  45 - 60 %



 


 

 

 


DomůDomů

Košík  

(prázdný)